Vojna ... (1. dil)

Bylo me jen 19 let, byl jsem jen "velky ucho". Zadny zivotni zkusenosti ... V roce 1972 jsem se zrovna vyucil instalaterem - topenarem v Jablonci nad Nisou, kdyz me prisel povolavaci rozkaz, ze se mam dostavit k leteckemu utvaru do Brna - Slatiny, kde budu zaucen jako helikopterovy mechanik.                

Cumel jsem na ten rozkaz, jako kdyz me "omraci". V zivote jsem helikopteru na vlastni oci nevidel, jen asi ve filmu a to jeste jak se u nas vzdycky rikalo: " Jen z ponorky a jeste k tomu na okno chcala zaba".
Clovek by si myslel, ze na tu vojnu budu pripraveny. Hovno, vojna me jen "pocuchala" uz tak napjate nervy.
Vsichni co byli na vojne pred rokem 1989 si urcite vzpominaji, jak se rano za kazdyho pocasi muselo bezet jen v trenkach na rozcvicku. Velitele vubec nezajimalo, jestli je treba nekdo nemocny (bud chripka nebo angina).
Pak se delal uklid posteli, vse muselo byt perfektne ustlano, jestlize byl na posteli jen maly hrbolek a nebo to nebylo ustlano, jak nam destatnik ukazal, tak deku strhnul a muselo se to delat az do zblbnuti.
Po snidani se pro zmenu delali uklidy skrinek s pradlem. Vse muselo byt slozene do takzvanych 'kominku', presne slajnovany a nedejboze kdyz to nekdo nedovedl slozit, jak bylo predepsano. Videl jsem i ty "nejstatecnejsi" kluky, jak rano breceli, kdyz jim to desatnik 20x rozhazel.
Po uklidu se pak zacelo cvictit na takzvanem buzeraku. Vlevo vbok, vpravo vbok, celem zad a ruzny jiny povely, ktere nas ucili denodenne hodiny, abychom byli pripraveni na prisahu. Takto nas buzerovali cely mesic.
Asi nejvic nas stvali poplachy, ktere byli i nekolikrat za noc. Vzdy jsme museli dat do batohu vse potrebne k 'valce'.
Pak jsme se museli vsichni seradit na buzeraku a velitel roty kontroloval jestli mame v cutore(hlinikova lahev) cerstvou vodu, jestli mame obalku se znamkou a v ni 5 korun ceskych (uz ani nevim proc). Pak se tez kontrolovalo jestli mame mejdlo a holici potreby. Nevim na co to bylo, protoze jsme kolikrat ani vodu nemeli.
Poplach se vyhlasovali vzdy v debilni hodiny. Bud tesne po usnuti, kolem pulnoci a nebo pak ve 4 rano, kdy nas jen chteli vyzkouset, jak jsme pripraveni. Po zkotrolovani stavu lidi nas zase nahnali zpet na pokoje a to uz byl stejne cas na vstavani :(
Pri nekterych poplasich se slo i na dlouhy pochod v plynovych maskach. Hodne kluku bylo nemocnych s astmem, ale velitele jim zadny odpocinky nepovolovali. Ty jsem opravdu litoval.
Pamatuju se ze jednou nas zase v noci nahnali na buzerak a zacali kontrolovat vse potrebne, pak nam rekli at jdeme zpet na pokoj. Hned jak jsme vlezli do postele, tak asi za pul hodiny piskli dalsi poplach. Ja blbec myslel, ze je to jen dalsi prohlidka a tak jsem "zkocil' do kanad (pro neznale - vysoke vojenske boty) bez ponozek a my sli na 25 km pochod. Muzete si predstavit jaky jsem mel na nohach puchejre ...