Kdyz me bylo asi 7 roku, tak si pamatuju jak nam nas tata vypravel ze v Loucny u Jablonce nad Nisou budou skoky na lyzich. Tenkrat to byla skoro svatost, protoze za komancu se moc nedelo ...                

Lyzovani me bavilo od malicka a jelikoz jsem bydlel v Jablonecke oblasti, tak tam bylo hodne mist, kde se dal sjizdet kde jaky kopec. Ve Msene, kde jsme bydleli byl kopec zvany "Putak", ani nevim, proc jsme ho tak nazyvali. V lete se na nem pasli kravy a v zime jsme tam proste lyzovali. Dole pod kopcem byl smetak na odpadky, no a protoze to bylo zasnezeny, nikdo presne nevedel, co pod snehem lezi.                

Zrovna ten rok jsem dostal od nasich k vanocum novy lyze, tak si rikam, ze je pujdu hned druhy den vyzkouset. Jedu takhle dolu a kdyz uz jsem byl skoro u plotu, ktery oddeloval cestu od popelaku, tak me najednou neco prudce zarazilo, ja preletel a rozplacl jsem se do zaveje. Po chvili jsem zjistil, ze jedna z lyzi me "zajela" do neceho pod snehem. Kdyz jsem odepnul lyzi, tak jsem zjistil, ze je zlomena a prvni cas zapichnuta ve starym kbeliku, ktery tam nekdo kdysi pohodil. Vzal jsem obe casti lyzi a "pajdal" jsem domu.

Nadsenej jsem z toho nebyl, ale ani moji rodice, ale jak rikali, mohl jsem si take zlomit nohu a to by bylo mnohem horsi. No ale vedel jsem, ze zima bude bez lyzi velice dlouha a nudna. Ubehlo nekolik dni a moje mati prisla z prace domu a rikala ze jeji fabrika, kde delala(Jablonex) bude poradat za dva tydny zavody na Severaku v obrim slalomu. Co budu ted delat bez lyzi, rikal jsem si? Muj tata rikal, ja mam napad. Mam na pude lyze po mem tatovi, tak se na ne pojd podivat. Sli jsme na pudu a ja nemohl uverit mym ocim. Dedovi lyze vyseli na tramu na nejakych snurkach, ktere byli protazeny dirkami na spickach lyzi a vypadali asi "stolety" s podivnym vazanim. Co tomu rikas, pta se tata. Ja rikam, snad si nemyslis, ze s temahle divnejma lyzema pojdedu na zavody? No delej jak myslis, rikal tata, nic jineho pro tebe ted nemame. Tata odrizl snurky a my sundali lyze na zem. Porohlizel jsem je ze vsech stran a vubec se me nelibili.

Nechal jsem je na pude a vratil se do sveho pokoje a premyslel jsem co budu delat. Nekolik dni jsem o tom vubec nechtel ani slyset, az jednou prisla moje mati a rika, zitra uz musim nahlasit jestli na ty zavody jedes, nebo ne. No co se da delat, rikal jsem si, tak jo, prihlas me. Odesel jsem na pudu a prinesl lyze dolu. Vzal jsem si hadr a zacel je otirat od prachu. Nikdo je zrejme necistil 30 let. Musel jsem je osmirgrovat skelnym papirem a pak jsem je nalakoval tmavsim lakem, aby nevypadali az tak stare. Pak prisel den, kdy meli byt zavody. Podnikovy autobus pro nas prijel pred Jablonex a ja hodil lyze rychle na horni plosinu autobusu, aby je nikdo nevidel. Pak jsme jeli do Jizerskych hor na kopec, kterymu rikali Severak. Dostal jsem startovni cislo 33 a sel jsem si pro lyze. Zastrcil jsem je za strom a cekal az na me prijde rada. Chodil jsem mezi zavodniky koukal kdo co ma za lyze. Nekteri kluci meli opravdu pekne lyze, ktere jim nekdo dovezl z Nemecka a nebo z Rakouska. Kazdy take pouzival rozmanite vosky a ruzne pripravky na lyze. Kdyz uz jel dolu kluk s cislem 30, tak jsem si sel pro me lyze, namazal jsem je svickou, nandal vazani a snazil jsem se "nenapadne" dostat na startovni caru. Chvili se me darilo, ze si me nikdo nevsimnul, ale jakmile jsem dosel k mistu, kde byl chlapik se startovnim praporkem, tak si jeden s kluku vsimnul mych lyzi a zacal se hrozne smat. Samozrejme me cumel na lyze a s nim pak i vsichni ostatni, kteri na me doslova zirali a ptali se otazky jako, ty jsi ted prijel z praveku a nebo kde jsi vzal ty lyze? Hrozne jsem se stydel a predstiral, ze je nevidim a neslysim.

Pak konecne volali moje startovni cislo a ja jsem vypadl z hluku lidi, kteri se doslova valeli smichy ve snehu. Odstartoval jsem ze startovni cary jako "dabel". Jel jsem dolu mezi brankami, jak jsem mohl nejrychleji a vubec nevnimal nic jineho, nez uz abych byl v cili a nekam ty hnusny lyze zahodil do prikopa. Kdyz jsem projel cilovou paskou, tak jsem zajel za nejakou stodolu, co tam stala, sundal jsem lyze a z povzdali koukal az zavod zkonci a cekal na vyhlaseni vysledku. Konecne volali tretiho nejlepsiho na stupne vitezu, pak druheho a pak prvniho a museli ho volat dvakrat, protoze se po prve neozyval. No volali moje jmeno, ale ja byl v takovem soku, ze jsem to ani nepostrehl. Kdyz jsem sel smerem ke stupnim vitezu, kazdy na me dosloval civel. Po tom, co jsem dostal zlatou medaili, ke me nekolik kluku pristoupilo a ptali se me otazky, jako jak je mozny, ze nekdo kdo ma takovy stary a divny lyze mohl tyto zavody vyhrat.

No rekl jsem jim, ze jsem si nove lyze pred 3 tydny zlomil a na novy moji rodice nemeli, tak jsem si chte nechte vzal stary, stolety dedovi lyze a doufal, ze s nima alespon dojdeu do cile. Mel jsem ale mnolety zkusenosti v lyzovani, tak zrejme vubec nevadilo, na jakych lyzich zavody pojedu.

Kluci v mladi delaji ruzne voloviny a i ja nebyl jiny ... kdo nedelal blbiny, hod kamenem. Je pravda, ze jsme nekdy blbli az moc, ale to k mladi patri.

Jednou jsme u myho kamose kopali zemlijanku.
Byla docela hluboka, asi 2 a pul metru. Vesli se do ni 3 tri lidi. Meli jsme tam lavici a i stul. Uz nevim na co.
Pak jsme to prikrili prknama s otvorem na vlezeni dolu po zebriku a zasypaly to hlinou a listim. Nikdo by ani nevedel, ze tam nejaka zemlianka byla.
Jednou sel souseduv tata sekat drivi hned vedle zemlinanky a zakopl o vztupni poklop, ktery byl trosku povysen. Samozrejme se chtel podivat o co ze to zakopl a nadzvedl viko. Cumel asi dolu a moc toho nevidel, tak si pak prinesl baterku, aby zjistil co tam vlastne je.
Odpoledne si me a jeho syna pozval na "koberecek".
Prej ze na tom pozemnku chtel stavet kralikarnu a ze pry to musime opet zasypat.
No nechteli jsme, protoze jsme to kopali asi 3 tydny.
Pak sel jeste soused k nasim domu a rekl jim, ze ja jsem o 3 roky starsi nez jejich kluk, tak bych snad mel mit trochu vic rozumu. Poslapali jsme tam pry vsechnu travu, pro jeho kraliky.
Tata me jen rekl, ze bych mel uz mit vice rozumu a nedelat vice volovin a bylo to odbyty.

Po zmene politiky se nasli na narodnim vybore dokumenty, ktere dokazali, ze sousedova louka vlastne patrila nam, takze jsem si tam vlastne mohl delat co chtel. Ovsem nikdo to predtim nevedel a my vzdy dostali "zprdunk" ze tam hrajeme fotbal a nebo delame i jine skopiciny.

Bylo me jen 19 let, byl jsem jen "velky ucho". Zadny zivotni zkusenosti ... V roce 1972 jsem se zrovna vyucil instalaterem - topenarem v Jablonci nad Nisou, kdyz me prisel povolavaci rozkaz, ze se mam dostavit k leteckemu utvaru do Brna - Slatiny, kde budu zaucen jako helikopterovy mechanik.                

Cumel jsem na ten rozkaz, jako kdyz me "omraci". V zivote jsem helikopteru na vlastni oci nevidel, jen asi ve filmu a to jeste jak se u nas vzdycky rikalo: " Jen z ponorky a jeste k tomu na okno chcala zaba".
Clovek by si myslel, ze na tu vojnu budu pripraveny. Hovno, vojna me jen "pocuchala" uz tak napjate nervy.
Vsichni co byli na vojne pred rokem 1989 si urcite vzpominaji, jak se rano za kazdyho pocasi muselo bezet jen v trenkach na rozcvicku. Velitele vubec nezajimalo, jestli je treba nekdo nemocny (bud chripka nebo angina).
Pak se delal uklid posteli, vse muselo byt perfektne ustlano, jestlize byl na posteli jen maly hrbolek a nebo to nebylo ustlano, jak nam destatnik ukazal, tak deku strhnul a muselo se to delat az do zblbnuti.
Po snidani se pro zmenu delali uklidy skrinek s pradlem. Vse muselo byt slozene do takzvanych 'kominku', presne slajnovany a nedejboze kdyz to nekdo nedovedl slozit, jak bylo predepsano. Videl jsem i ty "nejstatecnejsi" kluky, jak rano breceli, kdyz jim to desatnik 20x rozhazel.
Po uklidu se pak zacelo cvictit na takzvanem buzeraku. Vlevo vbok, vpravo vbok, celem zad a ruzny jiny povely, ktere nas ucili denodenne hodiny, abychom byli pripraveni na prisahu. Takto nas buzerovali cely mesic.
Asi nejvic nas stvali poplachy, ktere byli i nekolikrat za noc. Vzdy jsme museli dat do batohu vse potrebne k 'valce'.
Pak jsme se museli vsichni seradit na buzeraku a velitel roty kontroloval jestli mame v cutore(hlinikova lahev) cerstvou vodu, jestli mame obalku se znamkou a v ni 5 korun ceskych (uz ani nevim proc). Pak se tez kontrolovalo jestli mame mejdlo a holici potreby. Nevim na co to bylo, protoze jsme kolikrat ani vodu nemeli.
Poplach se vyhlasovali vzdy v debilni hodiny. Bud tesne po usnuti, kolem pulnoci a nebo pak ve 4 rano, kdy nas jen chteli vyzkouset, jak jsme pripraveni. Po zkotrolovani stavu lidi nas zase nahnali zpet na pokoje a to uz byl stejne cas na vstavani :(
Pri nekterych poplasich se slo i na dlouhy pochod v plynovych maskach. Hodne kluku bylo nemocnych s astmem, ale velitele jim zadny odpocinky nepovolovali. Ty jsem opravdu litoval.
Pamatuju se ze jednou nas zase v noci nahnali na buzerak a zacali kontrolovat vse potrebne, pak nam rekli at jdeme zpet na pokoj. Hned jak jsme vlezli do postele, tak asi za pul hodiny piskli dalsi poplach. Ja blbec myslel, ze je to jen dalsi prohlidka a tak jsem "zkocil' do kanad (pro neznale - vysoke vojenske boty) bez ponozek a my sli na 25 km pochod. Muzete si predstavit jaky jsem mel na nohach puchejre ...

Prvni mesic nam davali poradnej "zahul' , hodne kluku (vcetne me) toho meli plny zuby. Cely mesic jsme byli jen v kasarnach, na vychazky jsme nemohli. Vim ze nekteri tajne prelezali plot, protoze bez piva a bez cigaret byt nemoli.                

Ze se nekdo dostal ven se zjistilo po tom, kdyz se jednoho dne opet delala kontrola batohu a jeden z vojaku mel v cutore misto vody rum (ha, ha).  Uz se nepamatuju jak byl ten vojak potrestan.
Desatnik nam naridil vsechny cutory vylit pred nim na zem. Pak se kontrolovala voda v cutorach kazdej den rano.
Kazdy se tesil na prisahu. Ne ze by jsme s toho byli naky "posedli", ale z duvodu ze za nami prijedou rodice, pribuzni, pritelkyne a nektym i zeny a ze budeme moci jit konecne na vychazku a dat si nejaky to pivo legalne.
Po prisaze jsme zacali chodili do uceben a zaskolovali nas na letecke mechaniky. Ja a jeste asi 20 dalsich jsme byli zaskolovani na vrtulniky Mi-4, ostatnich asi 80 bylo zaskoleno na stihacky.
Na rote bylo hodne kluku ze Slovenska, prevazne z Trnavy, Nitry, Dunajsky Stredy a par i ze Ziliny. Nekteri z nich byli bezvadni kluci, skoda ze po 3 mesicich vycviku nas pak rozdelili a kazdy sel na jine letiste.
Nekteri sli do Mosnova a jinych mest (uz si na ne nepamatuju) a me a jeste asi 10 jinych kluku poslali do Zatce na letiste, kde se rikalo "Air Korea".

No tak jsme konecne prijeli do Zatce na letiste ... Letiste bylo asi 8 km od mesta a jezdil tam jen 2x za den autobus. Bylo to v takovym prdelove na hlavni krizovatce smerem na Most, Chomutov, Posteloprty a Zatec.                

Zacali nam vsedni vojenske dny, ktere byli nekdy hodne rusne. Kazdy den jsme chodili na letiste a ucili se jak pripravit vrtulniky k letu. Museli jsme kazde rano odkryt vrtulniky od tezkych plachet (s kterymi byli prikryte), vsechno dukladne prohlednout (jestli nejsou v motoru nejake praskliny), odebrat vzorek benzinu a ten pak poslat do laboratore na posouzeni, jestli neni palivo zakalene. Pozdeji jsme se museli naucit i nastartovat vrtulnik a zahrat motor na urcitou teplotu, aby byl pripraven k letu atd...
Prvnich 6 mesicu nam davali mazaci co proto. V sobotu, kdyz se delali rajony, tak se museli vynest z naseho pokoje vsechny palandy. Bylo jich tam asi 20, cili na cimre spalo 40 lidi.
Byla tam drevena podlaha a delal se takzvany "bublinkovy den". Kazdej bazant dostal rejzak a drhla se podlaha az z ni trisky "litaly". Pak se pro zmenu drhli hajzly, chodby a skladiste.
Mazaci si vzdy navlikli bilou rukavici a sahali s ni pod a nad skrinky na obleceni a beda, kdyz tam nasli trochu prachu a nebo jen jeden chloupek. To jsme pak makali az do noci:-(
Kazdy den jsme opet jako v Brne cvicili na buzeraku ruzny predpisovy obraty a nebo pak jsme se museli ucit jak co nejrychleji vyndat s mosny plynovou masku, navlic si ji, probehnout se v ni a pak ji zase predpisove vlozit do mosny. Nekdy se to cvicilo i nekolik hodin a kazdej toho mel dost.
Pak jsme se take jeste zacali ucit jak rozebrat samopal, dat ho zase zpatky do puvodniho stavu(hlavne tedy aby nezbyli zadny casti) a jak ho vycistit.
Take jsme jezdili na ruzna cviceni na strelbu s ostrymi naboji a tez jsme nekdy i hazeli granaty.  Pamatuji se, jak jeden kluk hodil granat, schoval se do prikopu a po 2 vterinach se chtel podivat kam granat dopadnul. Nastesti mu strepina z granatu jen natrhla ucho ...

Zacali jsme chodit tez do sluzeb, bud jako dozorci na rote a nebo pak dozorci hangaru. Dozorci na rote zadna slast nebyla. Furt tam chodili nejaky papalasi a dozorci kazdou chvili rval: "Koncit pozor" a daval lampasakum hlaseni a salutoval.                

Sluzby se drzeli celych 24 hodin. Kdyz o tom ted premyslim, tak se divim ze jsme to zvladli.
No byli jsme mladi a tak se to nak dalo vydrzet. Nejhorsi byly asi ranni hodiny mezi 3 a 5. To uz jsme byli velice ospali a hodne kluku i za stolkem na rote zaspalo. Stalo se to i parkrat me. Nastesti vzdy prisel nekdo, kdo tu vojnu az tak "nezral". Vzdy do me strcil, ja otevrel oci a hned jsem se snazil davat hlaseni.
Rika neblbni, je brzo rano, nech kluky jeste spat.
Znal jsem ale i jednoho kluka, ktery byl zrejme hodne unaveny a rano kolem 2 hodiny si lehnul na postel a tvrde usnul. Prisel jeden debilni lampasak, nikoho u dozorciho stolku na rote nenasel a tak ze zapecetene skrinky (kde byli klice od zbrojniho skladu) vyndal klic a ze zbrojniho skladu odnesl do sve kancelare asi 10 samopalu.
Pak vyhlasil poplach, pri kterem jsme si vsichni museli zabalit potrebne veci na pochod a kazdy si musel ze zbrojniho skladu vzit svuj samopal.
Samozrejme samopaly tam chybeli a dozorci z toho byl uplne na nervy. Volal nasemu majorovy co se stalo a hned prijela specialni jednotka a zacali vysetrovat co se vlastne stalo.
Asi za 15 minut nas major zjistil, co se talo ze samopalama a chudaka dozorciho sebrali a uz jsme ho v zivote nevideli. Mel pry vojensky soud a dostal 3 roky v Sabinove. Kdo o tom nikdy neslysel, tak to bylo dost krute vojenske vezeni.
Kdyz uz tedy pisu o tech dozorcich sluzbach, tak se musim zminit i o dozorcich v hangaru.
Vzdycky jsem se divil, ze se na to kluci hlasili. Byla tam docela nuda. Nikdo tam nebyl, nic se tam nedelo a hodiny utikali velice pomalu.
Jednoho dne vyhlasili poplach a my prisli na letiste, sundali plachty z vrtulniku, zkontrovali je, nastartovali a cekali na nase piloty.
Jak tak cekame, tak prisel dozorci hangaru a rika, ze se mu udelalo spatne a ze musi jit k doktorovi.
Nas velitel musel urcit nahradu a jelikoz se nikdo nehlasil, tak jsem tu sluzbu vzal.
Po par hodinach poplach skoncil a vsichni odesli na rotu. Ja jsem tam zustal jak "sam vojak v poli".
Chvili jsem chodil mezi hangarama a koukal kde co je. Uz se stmivalo a nebylo moc videt, kdyz jsem zaslechl piskani. Nevedel jsem od kud to jde, tak jsem sel za hangar a tam na me nekdo pres plot svitil baterkou. Rikam, kdo tam je a co tam dela a uz jsem natahoval samopal. Meli jsme vzdy ostre naboje, ale nikdy bych asi na nikoho nevystrelil. Mozna tak v souboji, kdyby me ale dotycny nestrelil prvni.
No byli to kluci od nas z roty. Rikam jim volove, co tady delate? Oni na to, no jdeme si nacerpat lih.
Jakej lih, ptam se? O nicem nevim. Rikali me, ze nic nevim, protoze jsem tu novy.
Pak me rekli, ze si sem jednou za tyden chodi nacepovat z barelu 100% lih, ktery se pouziva do nadob na ostrikovani oken na helikopterach (aby nenamrzali).
Na co ho ale potrebujete, ptam se? Je to pry pro mazaky. Kazdou sobotu bazanti musi prinyst lih na rotu.
V nedeli rano se ke snidani podavalo kakao a vetsinou vanocka a nebo neco sladkeho.
Mazaci si nalili lih do esusu a smichali to s kakaem. Neverili by jste, jak se po tom dobre spi:-)
Nedele byvali velice nudne. Vychazky vetsinou povolene nebyli a tak nebylo co delat, proto si kazdy rad nejakou tu dobu pospal. Nikdo zrejme nepocital s tim, co by se stalo, kdyby nas napadl "nepritel" a piskli poplach v nedeli.

Po 8 mesicich na vojne se to uz pomalu zacinalo "uklidnovat". Vedeli jsme ze uz brzy prijdou novy vojaci (bazanti) a vetsina mazaku odejde do civilu.                

Co me asi stvalo nejvice, bylo to, ze se skoro kazdy den delali politicke prednasky, coz jsem nesnasel.
Rikalo se tomu PSM (politicke skoleni muzstva). Kazdy se toho musel zucastnit a tam do nas "vtloukali" vsechny ty nesmysly o tom jak je socialismus "krasnej" a jak musime byt vdecni nasim Sovetskym vojakum za to ze nas prisli v roce 1968 "ochranit" od kontrarevoluce.
Jak jsem mohl, tak jsem se radsi prihlasil na sluzbu dozorciho roty a nebo na sluzbu do hangaru. V te dobe jsem se toho nemusel zucasnovat :)

Jednoho dne kdyz jsem zase mel sluzbu dozorciho v hangaru, tak jsem dostal noveho bazanta z Topolcan. Byla hrozna zima a tak jsme si v jedne mistnosti pritapeli. Byla to jen nadoba naplnena benzinem a ten jsme zapalili. Smrdelo to, ale bylo alespon teploucko.

Byl jsem si odskocit na zachode a kdyz se vracim zpatky, tak slysim z hangaru nejakej rachot, tak tam bezim a co nevidim. Bazant tam lezi na zemi a neco vali v dece. Rikam co se tady stalo?  V mistnosti byl hroznej smrad a po chvili me mladej rika. No ohen v nadobe dohorival, tak jsem tam chtel z kanistru nalejt benzin. Najednou to "blaflo" z nadoby do kanistru a ja se bal ze se od plamenu vzniti celej hangar, tak jsem na kanistr hodil deku, co tu mame na prikriti. No meli jsme namale oba, kdyby to neuhasil, tak jsme zrejme byli v Sabinove ...

Rikam mu, jdi na pochuzku mezi hangary, at se nadychas trochu cerstvyho vzduchu. Pak jsem odesel zpet do hangaru a otevrel dvere a okna, aby ten smrad trochu vyvetral.

Sedim tam potom v ty zime, protoze uz jsem se bal zapalit novou nadobu a cekam na mladyho az se vrati z pochuzky.  Dlouho se nevracel, tak vyjdu pred hangar, abych zjistil kde je. Nikde jsem ho nevidel, protoze se uz stmivalo a spadla dost husta mlha, ze nebylo videt na 3 metry. Zacal jsem se bat jestli se mu neco nestalo, protoze si sebou vzal samopal a v nem byli ostre naboje.

Najednou vysel ze zarohu a mel docela vyvaleny oci.  Hned jsem vedel, ze s nim neni neco v poradku, tak se ho ptam. Co se ti stalo ted?

Rikal ze sel kolem jednoho hangaru a najednou kolem neho prebehlo nejaky divny zvire. Byla uz tma, tak si nebyl jisty jestli to nebyl pes. Sel se tedy za roh podivat, kde to zvire je a najednou vidi ze to zvire zase bezi zpatky, tak na nic necekal a utikal nekam do tmy, co mu nohy stacili. Pak pry trochu ve tme zazmatkovoval a zamotal se tam.
Nastesti uz pak videl male svetlo na nasem hangaru a sel rovnou sem, kde me potkal.

Pak se me ptal, nevis co to mohlo byt za zvire?  No rika se ze v mistnich kanalech podel rozjezdovych cest ziji velike krysy.  Mozna to byla jedna z nich.

Kluk se zachvel a rika, pojdme uz do hangaru, mam toho dneska docela dost. Ani jsem se mu nedivil ...

Jednoho dne (na podzim) bylo krasny pocasi. Zamluvil vychazku na sobotu, protoze jsem zjistil, ze v jedny vesnicce nedaleko letiste bude vecer zabava. Konal se tam maskarni ples po zakonceni lovecke sezony.                

Odpoledne jsem tedy odesel z kasaren smerem na Stankovice a pak jsem to chtel vzit napric pole do Zizelic, kde se konala  zabava.

Po nejakych 2 km chuze  jsem odbocil na polni cestu, ktera vedla smerem k Zizelicim. Jestli to tam nekdo zna, tak si muze pamatovat, ze je to nudna cesta v poli, kde neni ani jeden strom. Je to ale nejkratsi cesta, kterou jsme pouzivali. Jezdil tam sice i od kasaren autobus, ale jen 2 x za den a ne brzo odpoledne.
Cesta me trvala asi 2 hodiny a mezi tim jsem samozrejme poradne "vyprahnul". Hned jak jsem prisel do hospody, tak jsem si dal natocit 2 piva, abych nemusel na dalsi cekat moc dlouho. Bylo tam uz tou dobou dost lidi, hlavne tedy vojaku s jinych posadek. Nejvice jich tam bylo od tankanu z Zatce.

Po par hodinach prisli do hospody i jini vojaci z letiste. Ne tedy z nasi roty, ale to byli ridici cisteren, kteri nam k vrtulnikum dovazeli palivo. Znal jsem se s nimi docela dobre, tak jsem je pozval k memu stolu.
Konecne zacala hrat hudba, ale nic moc nedelo. Zadny vesnicky holky tam jeste "nedorazili" a tak nebylo koho zvat k tanci. Nezbyvalo nic jinyho nez pit pivo:) Pak prisel i hlad, tak jsme si objednali 10 dkg tlacenky a nebo 10 dkg sekany. To bylo to nejlevnejsi, co na jidelnim listku meli.

Pak prisel nejaky vojak a rika, zjistil jsem ze je dneska vecer i lovecka zabava v Horeticich, coz je od tud asi 6 km. Je to sice mimo vyhrazeny okruh posadky, ale tam nikdy hlidky nechodili. Alespon je tam nikdo nevidel. Jelikoz zatim moc holek na zabavu neprislo, tak jsme se rozhodli ze tam pujdeme.

Cesta byla docela dlouha, ale jelikoz uz jsme meli trochu upito, tak jsme si zaspivali a pokecali a kolem 8 hodiny vecer jsme tam konecne dorazili. Musim rict, ze to byla opravdu malinka vesnicka, ale hospoda byla pekne upravena z ruznyma loveckyma trofejema na stenach.

Sedli jsme si k jednomu stolu, ktery byl docela blizko k podiu a cekali, az nam prinesou prvni pivo. Mezi tim jsme koukali na nejaky mistni holky s kterymi bychom mohli tancovat.

Bohuzel, bylo jich jen velice malo a nas vojaku uz tam bylo okolo 10.
Netrvalo to dlouho a jeden z nasich kluku sel ke stolu, kde sedeli 3 holky a 3 jejich kluci. Pozadal jednu z holek k tanci, ale ona zrejme rekla ze se ji nechce. Asi se nastval, proto odesel ven z hospody. Zdalo se nam, ze se nak dlouho se nevracel, proto jeden s kluku rika, meli bychom se jit podivat, jestli se mu neco nestalo.

Vysli jsme tedy ven pred hospodu a tam vidime, ze je tam rvacka. Kdyz jsme prisli blize, tak jsme zjistili ze je to ten kluk co s nami sedel u stolu a pral se zrejme s klukem ty holky. Museli jsme je "roztrhnout" protoze uz i tekla krev na obou stranach.

Kolem 10 hodiny konecne do hospody prislo vice holek, zrejme z jinych vesnic. Meli jsme uz vsichni dost upito a tak jsme se "odvazali" a zacali pro holky chodit tancovat. Ty tam zrejme sve kluky nemeli a zabava se zacala docela pekne "rozjizdet".
Kolem pulnoci uz jsme byli pekne vozraly a nekteri vojaci toho meli dost a zacali se vracet do kasaren.
Ja a jeste jeden kluk jsme tam jeste nejakou dobu zustali a najednou byla damska volenka. Prisla pro me jedna holka (pry ve zlutych satech) a sli jsme spolu tancovat a pak sli na panaka k baru a najednou jsme se ocitli venku pred hospodou.
Zacali jsme se libat, pak jsme sli jnekam za hospodu a pak uz si jen pamatuju, ze jsem se probudil v Zatci ve vojenskym vezeni ...
 
Kdyz me pak odvezli zpet do kasaren na letisti a odsedel si jeden tyden ve vezeni, tak jsem se dozvedel zbytek z ty sobotni zabavy.
Pry jsem tu holku odtahnul do nejakyho skladu na uhli, tam jsme pak upadli na podlahu a trochu se tam povaleli po zemi.
Tam nas potom nasel jeji tata, lampasak z povolani. Nastesti to nebyl zadnej komous, tak jsem z toho vyvazl pomerne dobre.
Kluci si pak ze me delali srandu, protoze ta holka nebyla zadna kraska. No ale po 10 pivech je krasna kazda holka :)
Pak jsme si s toho delal prdel i ja a rikal jsem, ze jsem se na uhli libal z "nejhezci holkou z osklivince".
Holka prej prisla na zabavu ze svatby sve sestrenice v krasnych zlutych satech, ktere byli po nasem 'dobrodruzstvi' k nepoznani.