Lyzovani me bavilo od malicka a jelikoz jsem bydlel v Jablonecke oblasti, tak tam bylo hodne mist, kde se dal sjizdet kde jaky kopec. Ve Msene, kde jsme bydleli byl kopec zvany "Putak", ani nevim, proc jsme ho tak nazyvali. V lete se na nem pasli kravy a v zime jsme tam proste lyzovali. Dole pod kopcem byl smetak na odpadky, no a protoze to bylo zasnezeny, nikdo presne nevedel, co pod snehem lezi.
Zrovna ten rok jsem dostal od nasich k vanocum novy lyze, tak si rikam, ze je pujdu hned druhy den vyzkouset. Jedu takhle dolu a kdyz uz jsem byl skoro u plotu, ktery oddeloval cestu od popelaku, tak me najednou neco prudce zarazilo, ja preletel a rozplacl jsem se do zaveje. Po chvili jsem zjistil, ze jedna z lyzi me "zajela" do neceho pod snehem. Kdyz jsem odepnul lyzi, tak jsem zjistil, ze je zlomena a prvni cas zapichnuta ve starym kbeliku, ktery tam nekdo kdysi pohodil. Vzal jsem obe casti lyzi a "pajdal" jsem domu.
Nadsenej jsem z toho nebyl, ale ani moji rodice, ale jak rikali, mohl jsem si take zlomit nohu a to by bylo mnohem horsi. No ale vedel jsem, ze zima bude bez lyzi velice dlouha a nudna. Ubehlo nekolik dni a moje mati prisla z prace domu a rikala ze jeji fabrika, kde delala(Jablonex) bude poradat za dva tydny zavody na Severaku v obrim slalomu. Co budu ted delat bez lyzi, rikal jsem si? Muj tata rikal, ja mam napad. Mam na pude lyze po mem tatovi, tak se na ne pojd podivat. Sli jsme na pudu a ja nemohl uverit mym ocim. Dedovi lyze vyseli na tramu na nejakych snurkach, ktere byli protazeny dirkami na spickach lyzi a vypadali asi "stolety" s podivnym vazanim. Co tomu rikas, pta se tata. Ja rikam, snad si nemyslis, ze s temahle divnejma lyzema pojdedu na zavody? No delej jak myslis, rikal tata, nic jineho pro tebe ted nemame. Tata odrizl snurky a my sundali lyze na zem. Porohlizel jsem je ze vsech stran a vubec se me nelibili.
Nechal jsem je na pude a vratil se do sveho pokoje a premyslel jsem co budu delat. Nekolik dni jsem o tom vubec nechtel ani slyset, az jednou prisla moje mati a rika, zitra uz musim nahlasit jestli na ty zavody jedes, nebo ne. No co se da delat, rikal jsem si, tak jo, prihlas me. Odesel jsem na pudu a prinesl lyze dolu. Vzal jsem si hadr a zacel je otirat od prachu. Nikdo je zrejme necistil 30 let. Musel jsem je osmirgrovat skelnym papirem a pak jsem je nalakoval tmavsim lakem, aby nevypadali az tak stare. Pak prisel den, kdy meli byt zavody. Podnikovy autobus pro nas prijel pred Jablonex a ja hodil lyze rychle na horni plosinu autobusu, aby je nikdo nevidel. Pak jsme jeli do Jizerskych hor na kopec, kterymu rikali Severak. Dostal jsem startovni cislo 33 a sel jsem si pro lyze. Zastrcil jsem je za strom a cekal az na me prijde rada. Chodil jsem mezi zavodniky koukal kdo co ma za lyze. Nekteri kluci meli opravdu pekne lyze, ktere jim nekdo dovezl z Nemecka a nebo z Rakouska. Kazdy take pouzival rozmanite vosky a ruzne pripravky na lyze. Kdyz uz jel dolu kluk s cislem 30, tak jsem si sel pro me lyze, namazal jsem je svickou, nandal vazani a snazil jsem se "nenapadne" dostat na startovni caru. Chvili se me darilo, ze si me nikdo nevsimnul, ale jakmile jsem dosel k mistu, kde byl chlapik se startovnim praporkem, tak si jeden s kluku vsimnul mych lyzi a zacal se hrozne smat. Samozrejme me cumel na lyze a s nim pak i vsichni ostatni, kteri na me doslova zirali a ptali se otazky jako, ty jsi ted prijel z praveku a nebo kde jsi vzal ty lyze? Hrozne jsem se stydel a predstiral, ze je nevidim a neslysim.
Pak konecne volali moje startovni cislo a ja jsem vypadl z hluku lidi, kteri se doslova valeli smichy ve snehu. Odstartoval jsem ze startovni cary jako "dabel". Jel jsem dolu mezi brankami, jak jsem mohl nejrychleji a vubec nevnimal nic jineho, nez uz abych byl v cili a nekam ty hnusny lyze zahodil do prikopa. Kdyz jsem projel cilovou paskou, tak jsem zajel za nejakou stodolu, co tam stala, sundal jsem lyze a z povzdali koukal az zavod zkonci a cekal na vyhlaseni vysledku. Konecne volali tretiho nejlepsiho na stupne vitezu, pak druheho a pak prvniho a museli ho volat dvakrat, protoze se po prve neozyval. No volali moje jmeno, ale ja byl v takovem soku, ze jsem to ani nepostrehl. Kdyz jsem sel smerem ke stupnim vitezu, kazdy na me dosloval civel. Po tom, co jsem dostal zlatou medaili, ke me nekolik kluku pristoupilo a ptali se me otazky, jako jak je mozny, ze nekdo kdo ma takovy stary a divny lyze mohl tyto zavody vyhrat.
No rekl jsem jim, ze jsem si nove lyze pred 3 tydny zlomil a na novy moji rodice nemeli, tak jsem si chte nechte vzal stary, stolety dedovi lyze a doufal, ze s nima alespon dojdeu do cile. Mel jsem ale mnolety zkusenosti v lyzovani, tak zrejme vubec nevadilo, na jakych lyzich zavody pojedu.