Vojna ... (4. dil)

Zacali jsme chodit tez do sluzeb, bud jako dozorci na rote a nebo pak dozorci hangaru. Dozorci na rote zadna slast nebyla. Furt tam chodili nejaky papalasi a dozorci kazdou chvili rval: "Koncit pozor" a daval lampasakum hlaseni a salutoval.                

Sluzby se drzeli celych 24 hodin. Kdyz o tom ted premyslim, tak se divim ze jsme to zvladli.
No byli jsme mladi a tak se to nak dalo vydrzet. Nejhorsi byly asi ranni hodiny mezi 3 a 5. To uz jsme byli velice ospali a hodne kluku i za stolkem na rote zaspalo. Stalo se to i parkrat me. Nastesti vzdy prisel nekdo, kdo tu vojnu az tak "nezral". Vzdy do me strcil, ja otevrel oci a hned jsem se snazil davat hlaseni.
Rika neblbni, je brzo rano, nech kluky jeste spat.
Znal jsem ale i jednoho kluka, ktery byl zrejme hodne unaveny a rano kolem 2 hodiny si lehnul na postel a tvrde usnul. Prisel jeden debilni lampasak, nikoho u dozorciho stolku na rote nenasel a tak ze zapecetene skrinky (kde byli klice od zbrojniho skladu) vyndal klic a ze zbrojniho skladu odnesl do sve kancelare asi 10 samopalu.
Pak vyhlasil poplach, pri kterem jsme si vsichni museli zabalit potrebne veci na pochod a kazdy si musel ze zbrojniho skladu vzit svuj samopal.
Samozrejme samopaly tam chybeli a dozorci z toho byl uplne na nervy. Volal nasemu majorovy co se stalo a hned prijela specialni jednotka a zacali vysetrovat co se vlastne stalo.
Asi za 15 minut nas major zjistil, co se talo ze samopalama a chudaka dozorciho sebrali a uz jsme ho v zivote nevideli. Mel pry vojensky soud a dostal 3 roky v Sabinove. Kdo o tom nikdy neslysel, tak to bylo dost krute vojenske vezeni.
Kdyz uz tedy pisu o tech dozorcich sluzbach, tak se musim zminit i o dozorcich v hangaru.
Vzdycky jsem se divil, ze se na to kluci hlasili. Byla tam docela nuda. Nikdo tam nebyl, nic se tam nedelo a hodiny utikali velice pomalu.
Jednoho dne vyhlasili poplach a my prisli na letiste, sundali plachty z vrtulniku, zkontrovali je, nastartovali a cekali na nase piloty.
Jak tak cekame, tak prisel dozorci hangaru a rika, ze se mu udelalo spatne a ze musi jit k doktorovi.
Nas velitel musel urcit nahradu a jelikoz se nikdo nehlasil, tak jsem tu sluzbu vzal.
Po par hodinach poplach skoncil a vsichni odesli na rotu. Ja jsem tam zustal jak "sam vojak v poli".
Chvili jsem chodil mezi hangarama a koukal kde co je. Uz se stmivalo a nebylo moc videt, kdyz jsem zaslechl piskani. Nevedel jsem od kud to jde, tak jsem sel za hangar a tam na me nekdo pres plot svitil baterkou. Rikam, kdo tam je a co tam dela a uz jsem natahoval samopal. Meli jsme vzdy ostre naboje, ale nikdy bych asi na nikoho nevystrelil. Mozna tak v souboji, kdyby me ale dotycny nestrelil prvni.
No byli to kluci od nas z roty. Rikam jim volove, co tady delate? Oni na to, no jdeme si nacerpat lih.
Jakej lih, ptam se? O nicem nevim. Rikali me, ze nic nevim, protoze jsem tu novy.
Pak me rekli, ze si sem jednou za tyden chodi nacepovat z barelu 100% lih, ktery se pouziva do nadob na ostrikovani oken na helikopterach (aby nenamrzali).
Na co ho ale potrebujete, ptam se? Je to pry pro mazaky. Kazdou sobotu bazanti musi prinyst lih na rotu.
V nedeli rano se ke snidani podavalo kakao a vetsinou vanocka a nebo neco sladkeho.
Mazaci si nalili lih do esusu a smichali to s kakaem. Neverili by jste, jak se po tom dobre spi:-)
Nedele byvali velice nudne. Vychazky vetsinou povolene nebyli a tak nebylo co delat, proto si kazdy rad nejakou tu dobu pospal. Nikdo zrejme nepocital s tim, co by se stalo, kdyby nas napadl "nepritel" a piskli poplach v nedeli.